Každá hráčka se více než výborně popasovala se svou rolí, hodnotí šampionát žen Václav Tůma

Vrcholné akce reprezentačních celků jsou v letošní sezóně u konce. Z mistrovství světa žen si české hráčky přivezly stříbrné medaile, které se jim podařilo obhájit po dvou letech. Za celým šampionátem se ohlíží asistent trenéra Václav Tůma, jenž se zmiňuje také o budoucnosti týmu.

Finálový zápas hodnotím jako perfektní zkušenost do další práce

Pane trenére, od Mistrovství světa ve Švýcarsku už uběhly skoro dva týdny. Jak zpětně vnímáte druhé místo?

Když se podívám zpětně, tak je to určitě velký úspěch. Celá ta cesta byla dlouhá a náročná, absolvovali jsme množství kempů a soustředění. Bohužel přišla právě na těchto kempech zranění, které nám ze hry vyřadily hráčky, které měly patřit do špičky celého kádru. O to více si stříbrné medaile vážíme, protože se nám podařilo i přes absenci zmiňovaných holek udělat s týmem perfektní výsledek. Za to bych chtěl celému týmu poděkovat, protože každá hráčka se více než výborně popasovala se svou rolí.

Na šampionátu jste prohráli jen dva zápasy, oba se Spojenými státy americkými, ostatní jste ovládli. Na jaké utkání nejvíce vzpomínáte?

Ano, bohužel je tomu tak. Musím ale říct, že ani v jednou utkání nebyl soupeř nijak výrazně lepší. Spíše byl efektivnější. V prvním utkání jsme prohrávali o dvě branky, a i přes to jsme zápas dotáhli do samostatných střílení. Právě na tohle utkání vzpomínám asi nejvíce, protože se tým nepoložil a zabojoval. Ta energie na střídačce byla v tomhle utkání výborná a přeneslo se to i na hřiště. Takové zápasy ten tým stmelí a dodá sílu do dalších utkání jak trenérům, tak hlavně hráčkám samotným. Finálový zápas hodnotím jako perfektní zkušenost do další práce. Upřímně musím povědět, že v tomhle zápase měl soupeř více štěstí, dal první gól, a to je ve finálovém zápase více než jeden z největších kroků k vítězství. To asi potvrdí každý hráč, že je velice těžké se v takovém utkání vrátit zpátky do hry, když obdržíte první branku. Nám se bohužel nepodařilo na první gól reagovat a inkasovali jsme druhý. V ten moment už je psychika každého dole a už jsme se z toho nedokázali dostat. Přesto všechno holky bojovaly až do konce a nechaly na tom hřišti celé svoje srdce. Za to jim patří obrovský Dík.

V týmu bylo hodně mladých hráček a pro některé to bylo první mistrovství mezi ženami. Popasovaly se s tím podle Vašich očekávání?

Tým se tvořil právě v průběhu celého roku. Tím, že jsme měli loňský rok mistrovství světa juniorek, tak nám to práci značně ulehčilo. Holky, které tam byly, si svými výkony řekly o pozvánku do seniorské reprezentace, a my tak mohly s těmi „mladšími“ pracovat od samého začátku celého cyklu. Ty, které se dostaly až na samotné Mistrovství světa do Švýcarska, tam rozhodně nejely za nějaké zásluhy nebo za hezký úsměv. Přesvědčily nás, že do seniorské reprezentace patří a rozhodně neudělaly žádnou ostudu. Naopak. Každá z holek svým zdravým sebevědomým výkonem přispěla ke stříbrným medailím.

Václav Tůma (vlevo) se svým otcem, který se v průběhu mistrovství ve Švýcarsku staral o stravování reprezentace žen. Zdroj fotky: osobní archiv Václava Tůmy.

Jsem hrdý na to, co jsme s tímhle týmem dokázali

Do dalšího šampionátu jsou necelé dva roky. Jakou má tento tým budoucnost? Věříte, že získané zkušenosti zase družstvo posune a bude ještě více připravené na domácí mistrovství?

Tento tým má určitě budoucnost. Uvidíme, jak to ale bude dál, přece jenom čas se zastavit nedá a některé holky už přemýšlí nad rodinným životem, nad další hráčskou kariérou a další mistrovství je „až“ za dva roky. Možná je dobře, že jsme ve finále s USA prohrály, může to být motivace právě pro ty „starší“ holky udělat zlatou placku doma v Ostravě před domácím publikem. Mým přáním je, aby tyhle hráčky ještě vydržely a předaly co nejvíce svých zkušeností těm mladším, které to teď lehce „nasály“, ale ještě potřebují čas, aby se tým mohl opírat o jejich výkony jako tomu bylo teď ve Švýcarsku v podání holek okolo naší kapitánky Lucky Manhartové. Pokud tyhle holky vydrží, tak věřím, že má tahle parta na to udělat zlatou medaili. Přece jenom to ukázaly právě v zápase s USA ve skupině.

Oba reprezentační týmy měly s sebou kuchaře, který se staral o stravování během šampionátu. U žen to byl Váš otec, kterému jste také pomáhal. O co Vás celkově tato vrcholná akce obohatila?

V tom byl tenhle šampionát specifický, že týmy s sebou vezly kuchaře. Na druhou stranu to pomohlo celý tým celkově stmelit a bylo to jiné, bylo to lepší, než si jen někde na hotelu „tupě“ sednout ke snídani, obědu nebo večeři. Mně osobně to pomohlo více ty holky poznat, všichni byli nuceni více než jindy komunikovat, aby si řekli svoje požadavky, co se týče stravy. Bylo to ale někdy složité, přece jenom se pracuje s holkami a některé jsou zvyklé na perfektní servis od maminky a tady musely být sami za sebe (smích). Každý je z domova zvyklý na něco jiného, ale ve finále si troufnu říct, že celá tahle akce s vlastním kuchařem byla povedená. Tátovi patří obrovské díky za to, jak to zvládl, vím, jak vaří, a proto jsem ho doporučil k tomu, aby jel s námi a nemalou měrou přispěl k celkové pohodě a úspěchu týmu. Doufám, že si z toho odvezl hezký zážitek a další profesní zkušenost.

Příští mistrovství světa žen je v Ostravě. Můžete už nyní prozradit, jaká je situace ohledně volby realizačního týmu? A máte případně zájem pokračovat?

Vůbec si netroufnu říct, jak se bude tvořit realizační tým na další období a pro mistrovství světa v Ostravě. Já můžu jen za sebe říct, že jsem hrdý na to, co jsme s tímhle týmem ať už realizačním, tak s tím, co byl na „place“, dokázali. Šlapalo to jako hodinky, ale víte, že se občas zastaví a dojde jim baterka – nám se to bohužel stalo ve finále. Takže pokud u toho budeme v dalším cyklu, musíme být na to lépe připraveni. Pokud ale u toho bude hlavní trenér Michal Broulík, tak bych měl zájem pokračovat. Měl to celé perfektně připravené a byla radost mu „koukat pod ruce“. Mě to celé posunulo dál a chuť pokračovat tam určitě je.